Cechy začaly vznikat ve středověku. Jednalo se o sdružení řemeslníků a obchodníků, kteří hájili právo a zájmy svých členů, dohlíželi na jakost a cenu výrobků, na výchovu učedníků a skládání mistrovských zkoušek.
K založení cechovního spolku bylo nezbytné čtyř mistrů a písemná dohoda. K fungování cechů sloužily cechovní artikuly neboli články. Byly to soubory předpisů, které mimo jiné obsahovaly organizační, etické normy a zároveň podmínky pro přijetí dalších mistrů. Zájemce o členství musel být zručný, ženatý řemeslník, měšťan daného města katolického vyznání a zároveň musel doložit své umění na několika ukázkách.
Do cechovní pokladny museli přispívat všichni příslušníci cechu různě velkými částkami. Do pokladny se přispívalo za vyučení učňů, přijetí nových členů, mistrovské zkoušky, pokutami neposlušných. Některé z cechů si tak přišli na velké jmění. Peníze z pokladny se používaly k ovlivňování městské politiky, svých zájmů, určitá suma odcházela vdovám nebo sirotkům zemřelého mistra cechu. Dále vydával finance za pohoštění při schůzích. Pravidelné schůze cechu se konaly buď v cechovní hospodě, v domě představeného nebo v cechovní síni na radnici.
TYPY CECHŮ
V cechu byli řemeslníci sdružováni
podle jednotlivých oborů
spojováno více příbuzných řemesel do jednoho cechu, například cech ševců a obuvníků, mlynářů, pekařů a perníkářů, zedníků a kameníků, krejčích a soukeníků, kolářů a bednářů, cihlářů, kamnářů a hrnčířů nebo lazebníků a ranhojičů
v menších městech se spojovala do jediného sdruženého cechu i velmi různorodá řemesla.
INSIGNIE
Každý cech měl svůj znak, pečetidlo, svatého patrona a prapor. Jejich vlastní pravidla potvrzoval král nebo císař.
HISTORIE
Během 13.-15. století začaly vznikat cechy ve středověkých evropských městech, v 16.-17. století v menších městech. Kvůli vytváření konkurenčního prostředí, obchodu a technologii byly rušeny ve druhé polovině 18. století. V Rakouském císařství definitivně pak členství v cechovních organizacích zaniklo v roce 1859. V tomto roce byly zrušeny ceny a zavedl se rakouský obchodní zákoník. Místo cechů se začala tvořit živnostenská společenstva.
Zdroje:
Cechovní artikule. In: Wikipedia: the free encyclopedia [online]. San Francisco (CA): Wikimedia Foundation, 2001- [cit. 2022-08-07]. Dostupné z: https://cs.wikipedia.org/wiki/Cech
Cechovní artikule. In: Wikipedia: the free encyclopedia [online]. San Francisco (CA): Wikimedia Foundation, 2001- [cit. 2022-08-07]. Dostupné z: https://cs.wikipedia.org/wiki/Cechovní_artikule
Křesťan s dobrou pověstí: Kdo mohl ve středověku vstoupit do cechu? [online]. 100+1 zahraniční zajímavost: Extra Publishing, 2019 [cit. 2022-08-07]. Dostupné z: https://www.stoplusjednicka.cz/krestan-s-dobrou-povesti-kdo-mohl-ve-stredoveku-vstoupit-do-cechu
PEREMSKÁ, Lenka. Rodokmen krok za krokem. 2. vydání. Brno: CPress, 2016. ISBN 978-80-264-1270-0.
Zdroje obrázků:
Portafontium - Státní oblastní archiv v Plzni: Listina cechu hrnčířů Horažďovice. Inv. číslo: 3, Signatura – ev./ukl. j. č.: lio 3, Původní signatura: A XIV F1. Praha, Datace: 1671. Dostupné také z: https://www.portafontium.eu/charter/soap-kt/cech-hrnciru-horazdovice-lio
Portafontium - Státní oblastní archiv v Plzni: Listina cechu ševců Horažďovice. Inv. číslo: 1, Signatura – ev./ukl. j. č.: lio 1, Původní signatura: A XIV G 1. Praha, Datace: 11. 2. 1701. Dostupné také z: https://www.portafontium.eu/iipimage/30450207
Commenti