Velikonoce patří mezi nejdůležitější křesťanské svátky. Jsou oslavou zmrtvýchvstání Ježíše Krista. Lidé toto období vnímali jako vítání jara, obnovou přírodních sil a zahájením zemědělských prací, které s náboženským svátkem souvisejí jen volně.
Křesťanské Velikonoce mají svůj původ v židovských svátcích – pesach (židovské Velikonoce), které připomínají slavnost odchodu lidu starého Izraele z Egypta do Zaslíbené země.
Datum Velikonoc se mění v závislosti na datu prvního úplňku po jarní rovnodennosti.
Poslední týden postního období se nazývá Svatý týden nebo Pašijový týden, případně Velký týden. Svatý týden začíná Květnou nedělí a končí Velikonocemi. Každý den tohoto týdne má svůj tradiční název.
Květná (Pašijová) neděle - Kostely bývají vyzdobeny ratolestmi vrby, které by měly připomínat palmové větve, jimiž lid vítal Ježíše. Při bohoslužbách se v kostele předčítá zpráva o umučení Ježíše Krista, tzv. Pašije, světí se vrbové větvičky s částečně rozvitými pupeny, tzv. kočičky.
Modré pondělí - V kostelech se vyvěšují modré látky.
Šedivé úterý - Bývalo dnem velkého jarního velikonočního úklidu. Hospodyňky vymetaly pavučiny, bílily stavení, čistila se okna a upravovala zahrádka i okolí domu.
Škaredá středa - Vymetaly se komíny. Lidé se neměli mračit, jinak by se museli škaredit každou středu v roce. Je to den, kdy Jidáš zradil Krista – škaredil se na něj.
Zelený čtvrtek - Kněží v kostelech v tento oblékali zelené mešní roucho. Naposledy zvoní kostelní zvony, pak umlknou až do Bílé soboty, „odlétají do Říma“. Místo zvonů děti s velkým nadšením procházely krajem s nejrůznějšími klapačkami a řehtačkami. Na Zelený čtvrtek začínal přísný půst. Dnes už se přísný půst nedodržuje. Připravovaly se zelená jídla - špenát, kopřivy, řeřicha, různé druhy zeleného zelí apod., aby byl člověk zdravý.
Velký pátek - Je dnem smutku, protože Ježíš byl vyslýchán, odsouzen a ukřižován. Dodržoval se přísný půst. V kostele se nekonala mše, upravoval se „Boží hrob“, předváděly se pašijové hry a procházela se křížová cesta na památku Ježíšova utrpení. Lidé vstávali před východem slunce, aby se omytím v potoce či řece uchránili nemocí a bolestí. Podle pověstí se v tento den otvírala země s poklady. V tento den nikdo nesměl hýbat se zemí, aby neznesvětil smrt Páně. Dále se nesmělo se pracovat, pít mléko, jíst vejce ani kouřit. V tento den se nesmělo prát, pradleny věřily, že by prádlo namáčely do Kristovy krve.
Bílá sobota - Den, kdy byl Ježíš sejmut z kříže a uložen do hrobu. Dopoledne se před kostelem pálil a světil oheň, který si hospodyně odnášely na polínku domů – „pálil se Jidáš“. Večer pak v kostele vítali Krista, který vstal z mrtvých. Byl to den ve znamení hudby a lidových tradic jako symbol ukončení pátečního půstu. Lidé doma vařili a pekli mazance a beránky, zdobila se vajíčka.
Velikonoční neděle (Boží hod velikonoční) - Den vzkříšení Ježíše Krista – slavnost Zmrtvýchvstání Páně je hlavním svátkem celého roku. Jedly se pokrmy posvěcené v kostele – velikonoční nádivka, skopové a jehněčí maso, holoubata, beránek, mazanec, chléb, vejce, víno apod. Každý, kdo přišel do domácnosti, musel být takovým jídlem obdarován.
Velikonoční (Červené) pondělí - Den veselých lidových oslav a bohatého hodování. V tento den se mělo darovat červené vejce, proto také „červené pondělí“. Chodilo se na pomlázku, původně pohanský magický obřad k zajištění plodnosti a zdraví, kdy muži čerstvými metlami z vrbového proutí – pomlázkami vyháněli z žen nemoci a polévali je mocnou živou vodou. Ženy je za to odměňovaly zdobenými vejci jako příslibem skrytého, budoucího života. Tento zvyk – koleda se dodržuje dodnes.
VELIKONOČNÍ TRADICE
Mezi oblíbené velikonoční zvyky patřilo již odedávna ŘEHTÁNÍ. Používání řehtaček a klapaček do ruky, mělo nahradit zvony, které naposledy při mši na Zelený čtvrtek, následně „odletí do Říma“ pro požehnání od papeže a vrací se teprve na Bílou sobotu. Na mnoha místech lidé pomocí řehtání a klapání symbolicky vyháněli Jidáše Iškariotského, který spasitele Ježíše Krista za třicet stříbrných zradil. V minulosti s řehtačkami a klapačkami obcházeli po vsi hlavně chlapci a svolávali věřící k bohoslužbám.
PLETENÍ POMLÁZEK se na našem území praktikuje již velmi dlouho. Na Velikonoční pondělí chodí chlapci s pomlázkami na koledu a šlehají děvčata. Pomlázka by měla být ručně vyrobená z vrbového proutí, a k výrobě se používá 6 až 12 větviček. Obvykle je půl až 2 metry dlouhá a ozdobená pletenou rukojetí a barevnými stužkami.
Na Velikonoční pondělí (od rozednění do pravého poledne) chlapci tradičně vyrážejí na koledu, obcházejí jednotlivá stavení a šlehají děvčata, aby byla zdravá, pilná a veselá po celý příští rok. Pomocí pomlázek jim přitom předávají mladost a svěžest vrbových proutků, přičemž někde se dokonce říká, že dívky pak zkrásní. S touto tradicí údajně souvisí i název pomlázka, který je odvozený od slova omlazení. Nejznámější velikonoční koledou je tato krátká říkanka: „Hody, hody doprovody, dejte vejce malovaný, nedáte-li malovaný, dejte aspoň bílý, slepička vám snese jiný…”
VAJÍČKA jsou odměnou za vyšlehání. Chlapci a muži dostávají vajíčka barvená, malovaná i jinak různě zdobená. Někteří preferují barvení vajec přírodními metodami, například pomocí cibulových slupek. Mezi oblíbené dekorace patří hlavně květinové, zvířecí nebo abstraktní motivy, k jejichž tvorbě se v minulosti používal například vosk nebo sláma, ale vejce se také často vyškrabávala nebo drátovala. Tradiční metody zdobení kraslic však stále přetrvávají a kromě toho je dnes oblíbené také leptání, batikování, prořezávání nebo třeba vrtání.
Tradičním pečivem je VELIKONOČNÍ BERÁNEK, který má svůj původ v dávných pohanských dobách a svůj význam má u křesťanů i u Židů – je členem křesťanského Božího stáda, o které se stará pastýř, kterým je židovský Bůh.
Dalším tradičním pečivem je MAZANEC, který symbolizuje slunce. Těsto by se správně mělo zadělávat na Bílou neděli a mělo by být stejné jako těsto na vánočku. V dřívějších dobách mazanec nebyl sladký, připravoval se ze strouhaného sýra a většího množství vajec, aby byl hodně žlutý. Nesladké mazance se jmenovaly různě – baba, babyka, šoldr, plecovník nebo svěceník. V sladké podobě si mazanec zachoval původní kulatý tvar a uprostřed znamení kříže.
JIDÁŠE by měly mít tvar válečku, protože symbolizují provaz, na kterém se Jidáš podle křesťanského výkladu oběsil. Praktičtější vysvětlení pečení Jidášů je, že hospodyně chtěly spotřebovat zbytky těsta. Klasické těsto na Jidáše se ale připravuje z bílé mouky a medu.
Symbolem začátku jara a zemědělských prací bylo VYSÉVÁNÍ OBILÍ. V dnešní době se před Velikonocemi vysévá tráva nebo obilí do nízké misky s hlínou, vzklíčené – ideálně krátce před velikonočními svátky – se pak zdobí kraslicemi. Obilí se vysévá i v současné době, účel je ale především dekorativní.
Větvičky jívy takzvané kočičky – se světí na Květnou neděli. POSVĚCENÉ KOČIČKY se pak dávaly ke kříži v domácnostech nebo k svatým obrázkům. Zapichovaly se i na okraj pole, aby chránily úrodu, nebo se dávaly do sklepa, aby ochraňovaly zásoby. V současnosti už se tento zvyk příliš nedodržuje.
Literatura:
In: Wikipedia: the free encyclopedia [online]. San Francisco (CA): Wikimedia Foundation, 2001- [cit. 2022-04-13]. Dostupné z: https://cs.wikipedia.org/wiki/Velikonoce
Jak slavili naši předkové Velikonoce na Hané [online]. Troubelice: Náboženská obec Církve československé husitské v Troubelicích, - [cit. 2022-04-13]. Dostupné z: https://ccshtroubelice.cz/jak-slavili-nasi-predkove-velikonoce-na-hane/
VELIKONOCE: Jaké jsou zvyky a tradice velikonoční doby? | RadímeJAK.cz [online]. -: RadímeJAK.cz, 2022 [cit. 2022-04-13]. Dostupné z: https://radimejak.cz/velikonoce-zvyky-a-tradice/
Milujivelikonoce.cz - Velikonoce, recepty, tradice i historie [online]. -: Milujivelikonoce.cz, - [cit. 2022-04-13]. Dostupné z: http://www.milujivelikonoce.cz/cs/
Comments