top of page
20. a 21. týden: Matriky oddaných
VÝVOJ ZÁPISU
Oddací zápis měl dle textové formule uvedené v Římském rituálu z roku 1614 obsahovat datum svatby a data tří ohlášek, vyjádření o existenci překážky sňatku (nebo dispensu), jméno oddávajícího, zasvěcení kostela a místo, kde stojí, jméno ženicha a jméno ženichova otce (případně jméno zemřelého manžela - vdovec/vdova), jejich farnost, kostel, kde se oddávalo, jména svědků a jejich otců a jejich původ.
V nejstarších oddacích zápisech se nacházely pouze datum svatby, jména snoubenců, případně jejich otců, jejich původ a jména svědků. Občas chybí příjmení snoubenců, jelikož je ještě v nejstarší době nemuseli mít. Roku 1811 bylo nařízeno zapisovat jméno oddávajícího kněze nebo data třech ohlášek. V některých zápisech chybí údaj o kostele, zpovědi snoubenců.
Záznam začínal takto: "Roku 1768, 6. listopadu bylo uzavřeno manželství slibem za přítomnosti poctivého snoubence Jana manželského syna Václava Kotka..."
Záznam v matrice oddaných o Janovi Kotkovi a Marii Anně Novákové (Malý Bor 06/106)
Zároveň platilo, že snoubenci museli mít od vrchnosti povolení ke sňatku. Oba snoubenci museli získat také propouštěcí list, pokud oba patřili pod jiného pána. Obojí se v roce 1781 omezilo po zrušení nevolnictví. A trvalo až do roku 1848. Za povolení k svatbě se až do roku 1781 platilo.
Poddaní i kvůli tak vysoké taxe často utíkali ze země i poté, kdy bylo nařízeno jeho snížení. Taxa byla v roce 1765 stanovena na 30 kr. V roce 1781 bylo nařízeno vydávat povolení bezplatně.
Marie Terezie zavedla jednotné rubriky v roce 1771: datum, oddávající, jména snoubenců, svědci, náboženství, místo a číslo popisné. Naopak Josef II. zavedl: datum svatby, číslo domu, jméno, příjmení, náboženství, věk a stav ženicha, totéž u nevěsty, jména a příjmení svědků.
V matrice můžeme nalézt také přeškrtnuté zápisy. Sňatek mohl být neuskutečněný, protože si to snoubenci rozmysleli, byla zjištěna překážka k uzavření manželství nebo došlo k omylu (zápis byl již zapsán v jiné farnosti).
Zápis v matrice oddaných o Janovi Klasovi a Kateřině Maturové (Radomyšl 17/82)
DATUM SVATBY
Nejvíce svateb se odehrávalo v zimních měsících, čili v klidové části hospodářského roku. Leden až únor - během masopustu, říjen až listopad - období po žních. Po zbytku roku se konaly svatby vdov a vdovců nebo svatby z nutnosti. V období adventu a v postní době se svatby konaly pouze výjimečně, jednalo se o období klidu.
Rčení "Svatba v máji, nevěsta na máry" se zřejmě zakládá na faktu, že pokud žena v květnu po svatbě otěhotněla, byla velká pravděpodobnost, že při největších prací na poli a žní potratí.
Svatby se nekonaly o víkendech, tak jako je dnes časté. Nejvíce sňatků se podle statistik odehrávalo v úterý. Tento den si vybírali hlavně sedláci, kteří pro dvé děti vystrojovali třídenní veselku.
Svatby se zároveň uskutečňovaly v dopoledních hodinách. Odpoledne probíhaly oslavy. Zde záleželo na majetkových poměrech rodiny.
MÍSTO SVATBY
Svatba probíhala v místě bydliště nevěsty. Existují však výjimky. Ve starších zápisech se do matriční knihy zapisovalo číslo popisné nevěstina bydliště. Aktivnější zapisovatelé (oddávající) zapisovali číslo popisné i druhého snoubence. Později se již zapisují obě čísla popisná.
Pokud měli svatbu vdovci, zpravidla se konal sňatek právě u ženicha.
ODDÁVAJÍCÍ
Kolem roku 1790 se objevuje v zápisech jméno oddávajícího. Měl za úkol provést tzv. "výslech" snoubenců před uzavřením sňatku. Zjišťoval, zdali nejsou ke sňatku nuceni, zda se musejí brát. Z těchto výslechů vznikaly snubní protokoly, které mohou sloužit jako zajímavý dokument pro nás.
JMÉNA SNOUBENCŮ
ŽENICH: Informace o ženichovi jsou zapsány podobně jako informaci o otci dítěte v matrice narozených. V nejstarších matrikách se uvádí jen jméno a příjmení, občas povolání. Čím blíže jdeme do současnosti, tím se rozšiřují informace. Okolo roku 1820 se začínají zapisovat informace o otci ženicha. Informace o matce se začínají objevovat o 10 let později.
V nejstarších záznamech chybí údaje o panství, ke kterému ženich patřil. V polovině 19. století se zapisovalo okresní hejtmanství a kraj. Největší problém starších matrik je, že se neuvádělo jméno ženichova otce.
NEVĚSTA: Informace o nevěstě jsou podobné těm o ženichovi. V nejstarších záznamech je uváděno pouze jméno a příjmení. O pár let později dochází k zápisu jména otce a místě původu. Jelikož bychom nemohli řadu žen dohledat.
VĚK
Zpočátku nebyl věk snoubenců uváděn. Během 19. století se údaje o věku zpřesňují. Věk se pohyboval od 14 let a výše. Horní hranice nebyla stanovena. Pokud snoubenci nebyli místní, museli doložit svůj křestní list.
Dle občanského zákoníku roku 1811 byl nutný souhlas otce, pokud byl jeden ze snoubenců nezletilý. Hranice zletilosti se neustále měnila. Informace o věku je často v matrikách dosti zkreslená. Lišit se může i o 1 nebo 2 roky u mladších snoubenců, u vdov bývá rozdíl mezi věkem a realitou výrazně vyšší. Existují však výjimky, když farář zapisoval do matrik i datumy narození.
NÁBOŽENSTVÍ
První dvojkolonka za jmény snoubenců obsahovala informaci o náboženství. V první sloupci se psala katolická víra, ve druhé evangelická.
V Rakousku nebyl sňatek možný mezi křesťanem a Židem ještě v roce 1905, kdy již v ostatních zemích Evropy sňatek povolen byl.
STAV
Druhou dvojkolonku obsahovala informaci o stavu snoubenců. Zdali jsou svobodní nebo zdali již v minulosti uzavřeli manželství a jsou nyní vdovci. Sňatek v katolické církvi nebylo možné z církevního hlediska rozvést. Bylo možné pouze anulování manželství.
SVĚDCI
Svědkové měli během svatby důležitou roli. Zaručovali, že se ženich a nevěsta mohou vzít, že neexistují žádné překážky ve sňatku. Obvykle byli svědci vážené místní osobnosti, velmi často rychtáři. V kolonce pro svědky jsou uvedená jejich jména, ve většině případech také povolání a místo bydliště.
OHLÁŠKY
Na konci zápisu se často uváděly data ohlášek. Ohlášky se konaly o třech nedělích před svatbou ve farním kostele snoubenců. Bylo například uvedeno, že ohlášky proběhly 16., 23. a 30. neděli.
DISPENS
Zápisy o dispensu jsou uvedeny v poznámkách. Dispens byl důležitý v případě příbuzenského sňatku. Existují 2 způsoby, jak se stupně příbuzenství počítaly.
- Podle kanonického práva se nahlíželo na počet zasnubujících se příbuzných osob od jejich společného předka. Bratr a sestra byli v prvním stupni, bratranec a sestřenice ve druhém stupni.
- Podle římského práva se počítala jednotlivá zplození (počet porodů). Svatba sourozenců by spadala do druhého stupně. Bratranec a sestřenice byli ve čtvrtém stupni. Na nepříbuzné členy rodiny se zákaz do čtvrtého stupně také vztahoval. Dívka si nemohla vzít svého nevlastního otce.
O dispens bylo nutné požádat biskupa, ve specifických případech i papeže.
Literatura:
LEDNICKÁ, Blanka. Sestavte si rodokmen: pátráme po svých předcích. Praha: Grada, 2012. ISBN 9788024740690.
PEREMSKÁ, Lenka. Rodokmen krok za krokem. 2. vydání. Brno: CPress, 2016. ISBN 978-80-264-1270-0.
PETERKA, Josef. Cesta k rodinným kořenům, aneb, Praktická příručka občanské genealogie. Praha: Libri, 2006. ISBN 80-7277-307-0.
bottom of page