22. týden: Povolání předků
V každém zápisu v matrice narážíme na povolání, které naši předkové vykonávali. Čím se živili, jak velké obstarávali hospodářství, měli statek nebo jen domek se zahradou?
POVOLÁNÍ
Rozložení vesnické společnosti se podobalo pyramidě. Ve špičce byli ti nejbohatší, nejširší část tvořila lidi, kteří nevlastnili žádné nemovitosti ani pozemky.
Až do první poloviny 20. století tvořily sedláci a rolníci společenskou elitu - špička pyramidy.
Sedláci měli nemovitosti a obdělávali přilehlé polnosti. Odlišovaly se od sebe velikosti polí. PŘEČTI SI VÍCE O SEDLÁCÍCH
Chalupníci byli majitelé gruntu zmenší výměru pozemků. Jejich pole nepřesahovaly čtvrtinu lánu. Živili se výnosem z polí, v některých případech také řemeslem.
Domkář nebo také zahradník byl člověk který držel domek nebo chalupu pouze s malou zahradou bez polí. Jelikož neměli pole na kterých by hospodařili museli často hledat jiný způsob obživy. Často se živili řemeslem nebo pracovali u větších rolníků. PŘEČTI SI VÍCE O DOMKÁŘÍCH
NA STATKU
Pokud syn sedláků neměl žádné dědické perspektivy, chodíval většinou sloužit do jiné usedlosti jako čeledín, dcery poté jako děvečky.
Čeledín zůstával na statku minimálně 1 rok, ale vždy záleželo na domluvě s hospodářem. Postupně začali střádat základní kapitál, aby si později mohli koupit vlastní nemovitost.
Podruzi byli hospodáři k ruce zejména v době největšího zemědělského úsilí při žních, mohli však pomáhat i celoročně. Tzv. podružská rodina byla usazena na jednom statku po několik generací.
Nádeníci byla pracovní síla, kterou sedláci najímali na denní bázi. Žili často v podnájmech a ve velmi chudých podmínkách. Sice dostávali za svou odvedenou práci mzdu, ale neměli jistotu zda další den budou mít další práci.
ÚŘEDNÍCI
Každé vesnici stál v čele rychtář, který spravoval obec a zodpovídal se přímo vrchnosti. Byl dosazován panstvem, později byl volen. PŘEČTI SI VÍCE O RYCHTÁŘÍCH
Obecní slouha
Šafář dohlížel na chod celého velkostatku kontroloval práci čeledínů. Šafářova žena dohlížela na děvečky. Poklasný dohlížel na čeledíny při práci, když bušili cepy do obilí.
STĚHOVAVÁ ZAMĚSTNÁNÍ
Mezi tyto z povolání se často řadí mlynáři, myslivci, hajní, ovčáci, pastýři, dále také úředníci, učitelé nebo šenkýři. Hospodským byl velmi často sám rychtář.
ŘEMESLA
Velmi často domkáři vykonávali také řemesla. Řemeslníci se dělili tří stupňů: učedníci, řemeslníci a mistři.
Řemesla můžeme rozdělit do několika kategorií:
oblast potravinářství
Pekaři pracovali v rámci měst jelikož na vesnicích připravovali chléb selky. Perníkáři mohli na rozdíl od pekařů navštěvovat jarmarky a nabízet své zboží na stáncích. Řezníci prodávali své výrobky v masných krámech. Huntýři konkurovali řezníkům, byli neplnoprávní porážeci dobytka.
oblast oblečení
Koželuzi odebírali stažené kůže poražených zvířat a pak je upravovali. Ševci byly hlavní odběratelé kůží od koželuhů.
Krejčí šili z lněných látek od pláteníků nebo z vlny od soukeníků. Na vesnici moc toto zaměstnání nevydělávalo, jelikož místní hospodářsky byly zvyklé příst samy.
oblast kovů
Kováři a koláři opravovali nebo vyrobili kolo. Kováři pracovali v panských kovárnách, jelikož jejich výrobky byly drahé a málokdo si je mohl dovolit. Kovárna byla často umístěna na okraji vesnice, většinou u potoku. Kováři často zastávali i zubařskou péči. Často vyráběli obruče jimiž se svazovaly sudy na pivo.
oblast dřeva a hlíny
Výrobou sudů na pivo se zabývali bečváři, což byli specializovaní bednáři. Práce jako výroba nosné konstrukce budov, bednění, střech, montáž podlahových a stropních nosníků zastával tesař. Truhláři pracovali se dřevem, někteří zhotovovali nábytek. Často jezdili do Vídně se vyučit. Naopak dřevorubec kácel stromy.
Dále můžeme jmenovat hrnčíře, kteří pracovali s hlínou, a vytvářeli z nich keramické výrobky (talíř, džbán, atd.). Cihláři vyráběli z hlíny cihly.
Hebamme
Porodní báby bylo nezbytné povolání. Patřilo mezi velmi složitá povolání. Porodní bába musela umět mnoho věcí, dovedností. Fungovala jako porodník, ale také psycholog. Musela poskytovat oporu matce a následnou péči o dítě. V polovině 19. století můžeme v kolence porodní bába v matričních záznamech objevovat poznámky zkoušená nebo nezkoušená. Porodní bába musela složit zkoušky, které byly od počátku 19. století povinné.
Výminkář
Výminkář nebo vejminkář byl člověk podobný dnešnímu důchodci. O jeho živobytí se starali jeho potomci, nikoli stát. Otec nebo matka se rozhodli, že předají hospodářství synovi a odejdou na odpočinek. Tento starý hospodář vymínil byt v rámci statku a někdy také kus malého pole nebo zahrady na obdělávání. Děti se o své rodiče tak to velmi často starali a patřilo k dobrým mravům rodiče řádně zaopatřit.
Literatura:
LEDNICKÁ, Blanka. Sestavte si rodokmen: pátráme po svých předcích. Praha: Grada, 2012. ISBN 9788024740690.
PEREMSKÁ, Lenka. Rodokmen krok za krokem. 2. vydání. Brno: CPress, 2016. ISBN 978-80-264-1270-0.
JAROLÍMKOVÁ, Stanislava. Povolání našich předků: od formanů k silákům. Ilustroval Jiří FILÍPEK. Praha: Bambook, 2021. ISBN 978-80-271-2497-8.
PETERKA, Josef. Cesta k rodinným kořenům, aneb, Praktická příručka občanské genealogie. Praha: Libri, 2006. ISBN 80-7277-307-0.
Řemeslo. In: Wikipedia: the free encyclopedia [online]. San Francisco (CA): Wikimedia Foundation, 2001- [cit. 2023-05-28]. Dostupné z: https://cs.wikipedia.org/wiki/Řemeslo
Tesařství. In: Wikipedia: the free encyclopedia [online]. San Francisco (CA): Wikimedia Foundation, 2001- [cit. 2023-05-28]. Dostupné z: https://cs.wikipedia.org/wiki/Řemeslo
Bednářství. In: Wikipedia: the free encyclopedia [online]. San Francisco (CA): Wikimedia Foundation, 2001- [cit. 2023-05-28]. Dostupné z: https://cs.wikipedia.org/wiki/Bednářství