top of page
27. týden: Víra našich předků
Během bádání v matrikách nás doprovází víra našich předků. Ve většině případech se jedná o katolickou později římsko-katolickou víru.
Od počátku v Českých zemích převažuje katolická církev, doplňuje jí judaismus, který je na rozdíl od dalších náboženství tolerován. Křesťanství se postupně rozvětvovalo do několika proudů. V našich zemích převládalo západní křesťanství, my ho známe jako katolické náboženství. Již roku 973 bylo zřízeno pražské biskupství, olomoucké v roce 1063.
Ke vzniku nových církví došlo na počátku 15. století během husitských válek (1415-1420). Většina obyvatelstva se odklonila od katolicismu a přidala se k tzv. utrakvistickým církvím.
Utrakvisté měli až do roku 1471 svého arcibiskupa.
Po reformaci k nám ve 20. letech 16. století pronikla ze Saska nová víra, zvláště mezi německé obyvatelstvo. Začali si říkat evangelíci.
K nekatolickým náboženstvím se před Třicetiletou válkou hlásilo devadesát procent veškeré populace žijící v Českých zemích. Vše se změnilo prohranou bitvou na Bílé hoře, konec nekatolických vyznání a návrat ke katolické víře až do konce 18. století. Císařským patentem vydaným roku 1627, byla vypověděna nekatolická šlechta. Základním kamenem rekatolizace, byl návrat obyvatel ke katolické víře.
Dělení diecézí
Diecéze je správní jednotka církví s episkopální strukturou, v jejímž čele stojí biskup s úřadem a sídlem nazývaným biskupství. Vymezuje se územně, výjimečně institucionálně či funkčně.
Podřazenou jednotkou jsou farnosti, děkanáty a vikariáty.
DIECÉZE NA ÚZEMÍ ČESKA
Česká církevní provincie
- arcidiecéze pražská
- diecéze českobudějovická
- diecéze královéhradecká
- diecéze litoměřická
- diecéze plzeňská
Moravská církevní provincie
- arcidiecéze olomoucká
- diecéze brněnská
- diecéze ostravsko-opavská
Přehled diecézí České republiky a jejich znaky, zdroj: wikipedia
Farnost a fary
Farnost je základní církevní správní jednotka v katolické, pravoslavné, starokatolické, anglikánské církve. Sdružuje věřící dané církve nejčastěji na určitém území, spravuje ji farář a podléhá biskupovi dané diecéze.
V katolické církvi je nejbližší nadřazená jednotka vikariát (děkanát). Farnost je vymezena územně a zahrnuje území vesnic nebo několika vesnic, města.
Faráře jmenoval biskup na návrh patrona (majitel panství), poté byl vikářem uveden do funkce.
Sídlem faráře byla fara. Farář v ní obvykle bydlí a probíhají zde administrativní, společenské a náboženské aktivity farnosti.
Farnost má svůj farní kostel, kde probíhají bohoslužby z celé farnosti, zároveň se ve farnosti mohou nacházet i další kostely či kaple. Těmto dalším kostelům se říkalo filiální.
Mimo jiné ve farních kostelech farář křtil, biřmoval, oddával, ohlašoval budoucí svatbu, dával poslední pomazání. Zároveň se při farních kostelech vedly záznamy o jeho obyvatelích, jako jsou knihy narozených oddaných nebo zemřelých. Proto je důležité vždy zjistit pod jakou farnost spadala námi hledaná obec.
Filiální obce jsou obce spadající do určité farnosti (jejíž sídlo není v oné obci)..
EVANGELICKÁ CÍRKEV
I přes všechny snahy se nepodařilo nekatolická náboženství vymýtit. V odlehlých oblastech neb místech, kde nebyla kontrola tak důsledná, žili tajní nekatolíci. Scházeli se na různých místech v lesích, v opuštěných staveních, kde prováděli bohoslužby.
Evangelická církev takto přežila až do roku 1781. Kdy Josef II. vydal toleranční patent a legalizoval dvě větve evangelické církve (kalvínská a luteránská). Poddaní se mohli přihlásit k jedné z nich.
Většina obyvatelstva zůstala věrná katolické církvi. Asi 2% se přihlásila k nově povoleným církvím. Najdeme řadu vsí, kde k této církvi konvertovalo více než 90% tamního obyvatelstva. Mohou to být některé vsi v okolí Velké Lhoty a Šach na Jindřichohradecku, pár vesnic na Kolínsku nebo na Vysočině.
ŽIDÉ
Vyznavači judaismu byli na rozdíl od nekatolických náboženstvích tolerováni. Často měli velmi dobré styky s osobami ve vyšších vrstvách obyvatelstva. Židům byla vděčná za svá postavení řada králů, knížat, kteří financovali jejich vzestup.
Židé měli řadu nařízení a pravidel, které museli dodržovat, v zájmu jejich vlastního přežití. Často bydlili v uzavřených obcí nebo městských čtvrt, tzv. ghett.
V Národním archivu v Praze jsou dostupné židovské matriky. Nejstarší záznamy pocházejí z 30. let 18. století, kdy se objevily první snahy o regulace počtu židovského obyvatelstva. Bylo nařízeno vést knihy narozených a obřezaných. Jako jinde se ne, vždy knihy začaly vést. Až roku 1784 nařídil Josef II. vést matriční knihy i pro židovské obyvatelstvo.
Literatura:
LEDNICKÁ, Blanka. Sestavte si rodokmen: pátráme po svých předcích. Praha: Grada, 2012. ISBN 9788024740690.
PETERKA, Josef. Cesta k rodinným kořenům, aneb, Praktická příručka občanské genealogie. Praha: Libri, 2006. ISBN 80-7277-307-0.
Diecéze. In: Wikipedia: the free encyclopedia [online]. San Francisco (CA): Wikimedia Foundation, 2001- [cit. 2023-07-02]. Dostupné z: https://cs.wikipedia.org/wiki/Diecéze
Farnost. In: Wikipedia: the free encyclopedia [online]. San Francisco (CA): Wikimedia Foundation, 2001- [cit. 2023-07-02]. Dostupné z: https://cs.wikipedia.org/wiki/Farnost
bottom of page