43. a 44. týden: Vojenská služba
Během svého bádání naleznete v záznamech předka vojáka. Vojenská povinnost se v průběhu desetiletí vyvíjela a s ní i nový způsob nahlížení na službu.
Třicetiletá válka změnila historii ve všech směrech a armáda nebyla imunní. Habsburské království si nechalo poprvé postavit stálou armádu krátce po svém dokončení v roce 1649. Z hlediska ochrany země před invazí je tento jev obdivuhodný, ale státní pokladnu tolik nepotěšilo. Výcvik vojsk, obstarávání munice a především údržba armády by daly mnohem větší sousto než to, co se nacházelo v habsburské měšce, vypleněné válečným pokřikem. V důsledku toho se státní aparát snažil šetřit, kde se dalo. Nejjednodušším řešením bylo jednoduše neprocvičovat další cíle, nebo alespoň ne v takové míře. Tento předpoklad však počítal s tím, že vycvičený voják zůstane vojákem. Výsledkem bylo, že každý, kdo vstoupil do armády, zůstal v jejích řadách až do smrti.
Protože bitvy byly prakticky normou. Řady mužů se postupně zmenšovaly. Uvolněná místa však bylo potřeba rychle zaplnit novými, svěžími energiemi. Nábor se odehrával verbováním, kdy jednotliví vojenští verbiri obcházeli vesnice a zveličenými sliby lákali mladé muže. Jednalo se především o chudší chlapce z nízkopříjmových domácností, kteří neměli velkou naději do budoucna.
Navíc noví branci museli splňovat specifická kritéria. Jeden z nich byl vysoký 168 až 180 centimetrů a byl ve věku od 17 do 40 let.
Napoleonské konflikty na počátku 19. století přinesly do stagnující rakouské armády nové reformy, z nichž jednou bylo ukončení doživotní služby ve prospěch 10 let u pěchoty, 12 let u jezdectva a 14 let u ženistů. O pár let později byla sjednocena na 14 let. Později se služba zkracovala až na 4 roky v roce 1866.
Vojenská povinnost se stala problémem pro velkou většinu mužů, jakmile byla na konci 19. století vyhlášena všeobecná branná povinnost. Na rozdíl od předchozích desetiletí to však nemělo stejný dopad na jejich životy. Stejně tak postoje mladých lidí k nově konstituované dvouleté prezenční vojenské službě, která v důsledku jejího zlevnění přestala být strašákem.
Nikdo nemohl předvídat, že Rakousko, Evropa a celá zeměkoule jsou na pokraji největší ozbrojené bitvy v dějinách. První světová válka začala v roce 1914 a v zákopech bojovaly a umíraly tisíce českých vojáků. A to platilo jak v rámci rakouské monarchie, tak na druhé straně válečné linie. Mnoho rakousko-uherských jednotek dezertovalo k nepříteli a sloužilo v nově organizovaných legiích. Po vzniku Československa v roce 1918 byli tito novodobí hrdinové uctíváni a konala se řada rituálů a projevů oddanosti, které měly zaručit, že jejich jména a odvaha, s jakou vstoupili do legionářských řad, nebudou zapomenuta.
Velká většina našich předků však bojovala na špatné straně první světové války. Těmto bojovníkům se dostalo mnohem méně pozornosti. přitom trpí stejnými obtížemi jako legionáři na bojištích první světové války.
Vaším nejlepším přítelem se stanou stránky Vojenského ústředního archivu. Zde najdete nejdůležitější informace, kmenové listy o vojácích
DATABÁZE LEGINONÁŘŮ
Kliknutím na stránku vuapraha.cz/databaze-vha/ se dostanete do databáze legionářů. Stačí na stránce níže vyplnit jméno, příjmení a vybrat možnost "Legionáři". Zobrazí se Vám seznam nalezených legionářů. Kliknutím na "očíčko" získáte další důležité informace o vojenské službě.
PADLÍ V 1. A 2. SVĚTOVÉ VÁLCE
Na stejné stránce můžete nalézt také padlé. Vyberte možnost "Padlí v 1. světové válce" nebo "Padlí v 2. světové válce. A stejným způsobem získáte informace o padlém.
(Nevím zdali mají kompletní seznam či ne. Ale můj předek padl během 1. světové války a v seznamu se nenachází.)
SEZNAMY VÁLEČNÝCH ZTRÁT, ZAJATCŮ, NEMOCNÝCH A RANĚNÝCH
Zajímavá stránka, kde můžete pátrat je Kramerius NK ČR.
V levém sloupečku do prázdného políčka zadejte jméno předka a zaškrtněte hledat v aktuálním titulu.
EVIDENCE VÁLEČNÝCH HROBŮ
Další zajímavé informace nabízí evidence válečných hrobů v ČR a také evidence válečných hrobů v zahraničí. Po zadání jména, příjmení Vám vyskočí seznam pietních hrobů, na kterých je napsáno jméno hledaného. Někdy se na těchto hrobech nacházejí i fotografie padlých.
KAM PRO KMENOVÉ LISTY
Vojenský historický archiv (VHA) má mimo jiné k dispozici také dokumentaci vojáků. Je možné požádat o placenou rešerši, tedy o vyhledání informací a zaslání kopií nalezených materiálů o hledaném vojákovi.
Hlavním zdrojem jsou kmenové listy vojáků a legionářské karty. Pro začátek musíme říci, že ne všechny roky se dochovaly. Kmenové listy ročníků narození 1750 až 1864 se dochovaly pouze torzovitě.
Téměř všechny kmenové listy ročníků narození 1887 až 1900 byly v 70. a 80. letech 20. století skartovány.
JAK ZAŽÁDAT O KMENOVÝ LIST
Žádost o rešerši se zasílá na emailovou adresu: podatelna-vua@army.cz. Archiv by měl posléze odpovědět do 30 dnů. Po vyhledání materiálů, Vám daný pracovník odpoví na Váš email. Kopie materiálů si můžete nechat zaslat na svou adresu. To je dobré zmínit v e-mailové odpovědi a že s odhadovanou cenou za zaslání materiálů souhlasíte. Kompletní ceník služeb naleznete zde.
Brzy poté Vám dorazí obálka s kopiemi materiálů. A Vaše pátrání teprve začíná.
Většina matriálů je psaná ručně. Získáte mimo jiné popis předka (jakou měl barvu očí, vlasů, jak byl velký, atd.). Získáte ale informace o službě hledaného předka. Například i to, zda byl zraněn nebo zemřel. Většinou jsou dokumenty psány česko-německy.
Stránka Upozornění pro žadatele o informace z VHA nabízí důležité informace, jak vyřídit žádost. Jelikož se jedná o archivovanou verzi, která není na webu, doporučuji také sledovat web VHA.
DALŠÍ ZAJÍMAVÉ ODKAZY
Pokud hledáte válečné ztráty, doporučuji stránku Seznamy ztrát rakousko-uherské armády z první světové války – online.
Web valka.cz nabízí nepřeberné množství informací o vojenství.
Web velkavalka.info nabízí seznam jednotek, kde Váš předek bojoval. Klikněte na jednotky -> Kde bojoval můj pradědeček? (nebo použijte tento odkaz). Po zadání obce, kde se Váš předek narodil, se Vám zobrazí seznam příslušných jednotek.
Literatura:
LEDNICKÁ, Blanka. Sestavte si rodokmen: pátráme po svých předcích. Praha: Grada, 2012. ISBN 9788024740690.
PEREMSKÁ, Lenka. Rodokmen krok za krokem. 2. vydání. Brno: Press, 2016. ISBN 978-80-264-1270-0.
PETERKA, Josef. Cesta k rodinným kořenům, aneb, Praktická příručka občanské genealogie. Praha: Libri, 2006. ISBN 80-7277-307-0.