47. týden: Úmrtí a pohřby
Poslední událostí, o které dosud nebyla řeč a kterou lze docela přesně zmapovat, je odchod z tohoto světa či pohřeb našich předků.
Smrt představovala běžnou součást každodenního života a jednotlivci byli s ní konfrontováni již od útlého věku. Klíčovou roli zde sehrával fakt, že tři nebo čtyři generace sdílely společný domov, což bylo nesmírně cenné. S nástupem nových generací postupně odcházeli ti starší a s jejich úmrtím se pojily celé rodiny.
PŘÍČINY ÚMRTÍ
Podívejme se blíže na důvody úmrtí. Jak již bylo řečeno, místní rychtář nebo kněz zjišťovali příčinu smrti až do druhé poloviny 19. století. V matrikách se setkáváme pouze s několika desítkami důvodů, což vysvětluje, proč je repertoár uváděných příčin tak malý. Důvody úmrtnosti jsou stále přesnější pouze s pokrokem lékařského výzkumu a jeho pronikáním do venkovských i městských oblastí.
Psotník (více u dětské úmrtnosti), sešlost věkem (nebo starost), zápal plic, souchotiny, angína, horečky nebo píchání u srdce, jsou některé z hlavních příčin úmrtí.
Za pokročilý věk bylo považováno jakékoliv úmrtí staršího člověka, a obecně byla stanovena hranice věku kolem 60 let. Tato hranice představovala přirozený věk pro ukončení života, a s postupným zlepšováním životního prostředí, rozvojem lékařské péče a dalšími faktory se tento přirozený věk pro úmrtí postupně prodlužoval.
Souchotiny, dnes známé pod názvem plicní tuberkulóza, byly v minulosti závažným zdravotním problémem. Tato nemoc se projevovala výrazným úbytkem hmotnosti, horečnatými stavy, obecnou otupělostí a slabostí. Tuberkulóza byla běžným onemocněním a patřila mezi jednu z nejčastějších a nejzávažnějších příčin úmrtí u našich předků. S rozvojem lékařské vědy a léčebných postupů byla postupně získána lepší kontrola nad touto nemocí.
Příčina úmrtí označená jako „obvyklá" (v němčině „gewöhnlich") v matrikách naznačovala, že dotyčný jedinec zemřel na příčinu, která byla považována za obvyklou nebo běžnou vzhledem k jeho věku. Například u malého dítěte to mohlo být něco jako psotník, u staršího člověka by to mohla být sešlost věkem, a u mladé vdané ženy vyčerpání po porodu.
V takových případech je často obtížné získat konkrétní informace o přesné příčině úmrtí, a můžeme pouze odhadovat na základě znalosti dané doby a místa. Historické záznamy mohou být omezené a někdy nezaznamenávaly podrobnosti, které bychom dnes považovali za standardní. To může ztěžovat rekonstrukci přesných okolností úmrtí a zdůrazňuje význam zohledňování historického kontextu při studiu matrik a dalších historických dokumentů.
SVÁTOSTI
Kněz byl přivolán ke každému umírajícímu s úkolem připravit duši na přechod do věčného života. Mezi poskytované církevní svátosti patřila svátost smíření (zpověď s následným přijímáním) a svátost nemocných, dříve známá jako poslední pomazání. Cílem bylo dosáhnout smíření s Bohem, aby umírající mohl odejít v pokoji.
Kněz ne vždy stíhal dorazit včas k umírajícímu. Někdy bylo v matrikách zdůrazněno, že umírající nebyl zaopatřen svátostmi kvůli opožděnému zavolání kněze, což mohlo být označeno jako "hloupost manželky".
V případě náhlé smrti, kdy kněz nemohl být přivolán včas, se spoléhalo na to, že se zemřelý při poslední zpovědi vyzpovídal ze všech těžkých provinění.
Vzhledem k tomu, že naši předci často chodili ke zpovědi pouze jednou za rok, obvykle v době velikonoční, mohlo od poslední zpovědi uplynout několik měsíců nebo celý rok. Někdy je v matrikách uvedeno datum poslední zpovědi, ale to bylo spíše výjimečné.
DĚTSKÁ ÚMRTNOST
Nejčastější uváděnou příčinou úmrtí dětí do dvou let je psotník. Jednalo se v podstatě o termín používaný pro označení nedefinované nemoci či situace, která vedla k úmrtí dítěte v raném věku.
V této době bylo obtížné nebo nemožné přesně diagnostikovat příčiny nemocí, zejména u novorozenců a batolat. Děti byly mnohem více ohroženy infekčními nemocemi a nedostatečnou hygienou. "Psotník" tak sloužil jako obecný termín pro jakoukoli nemoc, která vedla k úmrtí dítěte do dvou let.
Jiné konkrétní příčiny, jako byly neštovice, cholera nebo tělesná slabost, byly v některých případech uvedeny v případě, že byly jednoznačně identifikovány. V období epidemií mohly být specifické nemoci výjimkou, ale obecně platilo, že mnoho dětských úmrtí bylo zaznamenáno jako "psotník" z důvodu nedostatku lékařské diagnostiky a znalostí v dané době.
POHŘEB
Bezprostředně po úmrtí byl mrtvý omyt a obléknut do čistého šatu nebo rubáše. Tato praxe byla spojena s respektem k zemřelému a jeho příbuzným. Tělo zemřelého bylo vystaveno v domě, což poskytovalo příbuzným a přátelům příležitost přijít se rozloučit a vyjádřit své poslední pocty.
Příbuzní často ukládali svaté obrázky do rakve s tělem zemřelého. Tyto obrázky byly vnímány jako ochrana pro duši zemřelého před zlými silami.
Většinou dvoudenní lhůta mezi úmrtím a pohřbem byla stanovena nejen z praktických důvodů, ale také kvůli tradicím a rituálům. Během této doby bylo možné provést potřebné přípravy a ohledání těla knězem nebo lékařem.
Za mrtvého byla v kostele odsloužena mše, což byl důležitý náboženský obřad spojený s pohřbem.
Po mši byla rakev s ostatky přenesena nebo převezena na hřbitov, kde byla s asistencí kněze uložena do posvěcené půdy. Po pohřbu následovala pohřební hostina, kde byli pohoštěni nejbližší příbuzní a přátelé. Tato hostina zakončila proces rozloučení se zemřelým.
POSMRTÉ FOTOGRAFIE
Fotografie pořízené zemřelé osoby, byly populární zejména v 19. a začátkem 20. století. Tato praxe byla součástí smutečního rituálu a byla vnímána jako způsob, jak uchovat paměť o zemřelém.
Posmrtné fotografie měly sloužit jako památka na zemřelou osobu a často byly uchovávány jako rodinná vzpomínka. Tyto snímky zachycovaly zemřelého v klidu a míru, často umístěného v truhle nebo na lůžku.
Posmrtné fotografie mohly být pořizovány buďto před pohřbem nebo krátce po něm. Zemřelý byl často vybaven oblečením a pozicí, která evokovala dojem spánku nebo klidu.
Literatura:
LEDNICKÁ, Blanka. Sestavte si rodokmen: pátráme po svých předcích. Praha: Grada, 2012. ISBN 9788024740690.
PETERKA, Josef. Cesta k rodinným kořenům, aneb, Praktická příručka občanské genealogie. Praha: Libri, 2006. ISBN 80-7277-307-0.
PEREMSKÁ, Lenka. Váš rodokmen krok za krokem. Brno: CPress, 2013. ISBN 978-80-264-0279-4.
Smrt. Online. In: Wikipedia: the free encyclopedia. San Francisco (CA): Wikimedia Foundation, 2001-. Dostupné z: https://cs.wikipedia.org/wiki/Smrt. [cit. 2023-11-19].